Zajímají Vás současná témata sociokulturní antropologie? Chcete se zúčastnit debaty se zkušenými i začínajícími akademiky v tomto oboru? Přidejte se k nám 20. 2. 2025 od 13:15 na Dni antropologie, který pod záštitou České asociace pro sociální antropologii pořádá Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UPOL. Přihlášky zasílejte na e-mail martin.latal02(at)upol.
[leták ve formátu PDF ke stažení]
Link pro on-line účast skrze Zoom
Abstrakt
This talk will be a presentation of the recently published book Relative Strangers (University of Toronto Press, 2024). Examining how memory, intergenerational transmission, and kinship work together, Relative Strangers sheds light on Romani life in Palestine. Arpan Roy presents an ethnographic portrait of Dom Romani communities living between Palestine and Jordan, zooming in on everyday life in working-class neighborhoods, and under conditions of perpetual war and instability. The book focuses on how Doms are able to sustain ethnic difference through kinship, even when public performances of difference are no longer emphasized – a kind of alterity that is neither visible by obvious markers like race or religious difference, nor detected by the antennas of the state. Drawing on long-term ethnographic fieldwork in Jerusalem, Ramallah, and Amman, Roy makes a case for such alterity for Romani people and other groups in the region. Analysing intimate ethnographic scenes through anthropological theories of kinship, psychoanalysis, social theory from the Global South, and more, the book reveals how alterity in the Middle East does not adhere to rigid identitarian categories. Ultimately, Relative Strangers demonstrates the inadequacy of transposing models of pluralism centred on European and American experiences of minoritization onto other contexts.
Bio
Arpan Roy is a Marie Skłodowska-Curie Postdoctoral Fellow at Leibniz-Zentrum Moderner Orient in Berlin. He is the co-editor of Naseej: Live-Weavings of Palestine (Pluto Press, 2025). He holds a PhD in Anthropology from Johns Hopkins University. His current research is on Christian missionary work in the Arab world.
presents
LADISLAV HOLY LECTURE 2025
by
Judith Bovensiepen
Austrian Academy of Sciences
Opening the land: Animist extractivism in Southeast Asia’s youngest nation
17 January 2025 from 6 pm
The lecture will be held in the seminar room of the Lusatian seminary
(U Lužického semináře 90/13, Prague)
You can attend the lecture via MS Teams.
Abstract
In the years after Timor-Leste regained independence from Indonesia, ‘oil fever’ took hold in the country – an intense contagious excitement about the prospect of oil wealth enabling a profound societal transformation and leading to full independence through resource sovereignty. This is when the government of Timor-Leste launched a plan for the implementation of the Tasi Mane project, a large oil development project aimed at transforming the thinly populated south coast into a futuristic, high-modernist, state-planned oil and gas infrastructure by 2020. Critics argued that the Tasi Mane project was economically and technically unviable and that it would have detrimental effects on local residents. So, to persuade affected communities to relinquish large stretches of land for the project, politicians and oil company employees mobilised customary practices traditionally associated with ritual authorities. Their ability to regulate ‘nature’ came to be seen as a sign of their legitimacy to implement this mega project. By doing so, they combined practices based on two seemingly incompatibly logics: animism and extractivism. This paper examines how these two seemingly opposed logics transformed each other in the making of the post-revolutionary state in Timor-Leste. The central argument is that animism and extractivism not only intersect as they were incorporated into modes of national governance, but that they were constituted in dialogical interaction.
Bio
Judith Bovensiepen is the Director of the Institute for Social Anthropology (ISA) at the Austrian Academy of Sciences and Honorary Professor at the Institute for Social and Cultural Anthropology at the University of Vienna, Austria. She has been carrying out fieldwork in Timor-Leste since 2005. Her research focuses on political and environmental anthropology, examining resource extraction and its impacts on rural populations. Bovensiepen’s previous work explored the dynamics of post-conflict recovery, investigating how people’s relations with the environment are transformed by violence and forced displacement. She is the author of multiple publications, including journal articles, special issues a monograph entitled The Land of Gold: Post-conflict Recovery and Cultural Revival in independent Timor-Leste (2015, Cornell University Press). For her research achievements, she received the Philip Leverhulme Prize in 2020.
Link pro on-line účast skrze Zoom
Abstrakt
Přednáška nabídne reflexi tří deliberativních občansko-expertních panelů (Citizen-Expert Panels; CEPs) zaměřených na komunikaci o klimatické změně. Zatímco předchozí studie ukázaly efektivitu participativních metod v politické deliberaci, méně pozornosti bylo věnováno konkrétním procesům, v jejichž mantinelech účastnice*níci různých typů deliberativních mini-fór formují své výstupy. CEPs jsme proto využili jako specifický analytický nástroj, který umožňuje porozumět dynamice skupinových vyjednávání mezi zúčastněnými s odlišným potenciálem k podílu na moci. Sledovali jsme, jakou roli hrají charakteristiky jako pohlaví, věk, odbornost nebo osobnostní nastavení, ale také prostředí, pravidla diskuse apod. Na základě induktivní analýzy považujeme pro dynamiku rozhodovacího procesu v rámci CEPs za zásadní dva faktory: emoční bariéry (či svodidla) určující směr deliberace (ke konsenzu; bez jasného směru/proměnlivé; ke konfliktu) a typ leadershipu (symetrický vs. asymetrický). Identifikujeme šest ideálně-typických vzorců, které prostřednictvím různých kombinací dvou zmíněných faktorů popisují způsob, jakým participující dosahovali společných výstupů v rámci CEPs: konsensus, diskuse, rovnováha sil, vynucený souhlas, disent a dominance. V přednášce jednotlivé typy podrobně popíšeme a budeme diskutovat, nakolik nám jejich reflexe může pomoci dále rozvíjet existující participativní nástroje a teorii deliberativní demokracie.
Bio
Ondřej Císař je sociolog, přednáší na Fakultě sociálních věd UK a pracuje v Sociologickém ústavu AV ČR jako šéfredaktor Sociologického časopisu/Czech Sociological Review. Výzkumně působil na mnoha zahraničních pracovištích, např. University of California, Irvine a Columbia University, New York. Je autorem a spoluautorem několika knih a mnoha studií a kapitol v českých i zahraničních časopisech a knihách. Zabývá se proměnami konfliktů v současných demokraciích.
Veronika Frantová je socioložka, působí jako odborná asistentka na Katedře společenských a humanitních věd Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci. Výzkumně se pohybuje ve fluidním prostoru mezi kulturní sociologií, kvalitativní metodologií a aktivizačními metodami výuky společenských věd. Zajímá se především o de/konstrukci diskurzivních nerovností a konfliktů v různých polích občanské společnosti.
Abstrakt
This talk sketches a cultural sociology of artificial intelligence (AI) and demonstrates its empirical application in two cases. It consists of three parts: First, I briefly examine the relationship between culture, technology and society in classical and contemporary sociology their implications for the study of AI. I argue that the cultural sociology of technology, found in the works of Jeffrey Alexander and Philip Smith, offers a non-reductionist account of culture, technology and society and also shows great promise for the sociological analysis of AI. In the second part, I apply a cultural sociological toolkit to the case of AlphaGo, Google’s Go-playing AI that made headlines in 2016. I show how AlphaGo become an icon of AI research and how its remarkable performance and its discursive framing facilitated a shift in the public narratives surrounding AI from the mundane to the apocalyptic. In the third part, I apply cultural sociological genre theory to the discourses and narratives that accompanied the rise of large language models. Particularly interesting (and prominent) are apocalyptic narratives, which combine utopian and dystopian aspects. I illuminate their narrative structure using the political and eschatological concepts of interregnum and katechon. Through a cultural sociological lens, we can see that the future of AI (and humanity) not only depends on technological progress, but also on the social meanings we attribute to it.
Bio
Werner Binder studied sociology, philosophy and German literature in Mannheim, Potsdam and Berlin before earning his PhD at the University of Konstanz. He is an assistant professor at the Department of Sociology at Masaryk University, Brno (Czech Republic), faculty fellow at the Yale Center for Cultural Sociology, book review editor of the European Journal of Cultural and Political Sociology and associate editor at the American Journal of Cultural Sociology. His research interests are sociological theory, cultural sociology, textual and visual methods of interpretation, the analysis of public discourses and, recently, the sociology of artificial intelligence. In 2024, he published “Technology as (Dis-)Enchantment. AlphaGo and the Meaning-Making of Artificial Intelligence”, Cultural Sociology 18(1), 24-47.
Dovolujeme si Vás pozvat na volební valné shromáždění, které se uskuteční
dne 17. 1. 2025 od 14:00 v Lužickém semináři, U Lužického semináře 90/13, Praha, a online na MS Teams.
Pozvánka s programem zde.
***
We cordially invite you to the annual electoral general meeting, which will take place on 17th Jan 2025, 2:00 pm, in the Lusatian Seminary, U Lužického semináře 90/13, Praha, or on MS Teams.
For more information see the programme.
Abstrakt
Ačkoliv Romové představují etnickou menšinu marginalizovanou a pronásledovanou napříč celým světem, existuje jeden kulturní rys, pro který jsou celosvětově obdivováni a oslavováni: jejich muzicírování a hudební tvorba. To se hojně odráží v kinematografii, ať už v hrané nebo dokumentární. Ve filmech se tak romští hudebníci stávají často zhmotněním odvěkých fantazií a stereotypů spíše než sami sebou. Dokumentární film Hopa lide přistupuje k romskému muzicírování z odlišné perspektivy. Autor filmu na základě desetiletého výzkumu v komunitě slovenských romských hudebníků inicioval vznik kolaborativního dokumentu skládajícího se ze tří kapitol. Každá z nich zachycuje tvorbu hudebního klipu, v němž se sami hudebníci ujímají rolí režisérů. Kamera rozpohybovaná neustálou improvizací a interakcí nám zprostředkovává dosud příliš neprozkoumaná zákoutí romského muzikantství – od zářných reflektorů velkých festivalů až po tichá zákulisí a intimní výpovědi o nesplněných (a nesplnitelných) snech; od humorných scén plných smíchu až po těžký každodenní boj o své místo na světě. Film vybízí diváky ke zpochybnění hluboce zakořeněných stereotypů o Romech. Spíše než dalším filmem „o romských muzikantech“ je Hopa lide jeden z mála existujících dokumentů natočených „s romskými muzikanty“.
Bio
Petr Nuska, Ph.D. je vizuální etnomuzikolog a tvůrce etnografických filmů, v současné době působící na české a slovenské akademii věd. Film Hopa lide vychází z jeho doktorského výzkumu na Durham University, v němž se věnoval právě romskému muzicírování na středním Slovensku.
Česká asociace pro sociální antropologii (CASA) vyhlašuje devátý ročník soutěže o nejlepší bakalářskou a magisterskou práci v oblasti sociální antropologie. Deadline pro doručení materiálů na emailovou adresu asociace info@casaonline.cz je 10. 11. 2024. Více informací o soutěži naleznete zde.
Abstrakt
Náboženská apropriace, spojená s idealizací a romantizací, má v antropologii špatnou pověst a je často vykreslována jako překážka vzájemně smysluplné mezináboženské spolupráce. Na základě etnografie návštěv původních obyvatel Latinské Ameriky v České republice tuto problematiku přehodnocuji pomocí konceptu ekvivokace jakožto ontologického dorozumění-v-nedorozumění, k němuž dochází při setkávání a překladu různých světů. Při těchto setkáních je obtížné vyhnout se vzájemné idealizaci, přesto je obě strany mohou považovat za smysluplná a přínosná, a to právě proto, že se odehrávají v rámci jejich vlastních perspektiv, jejichž prostřednictvím se vystavují jinakosti a možnosti transformace. Při posuzování interakce indigenních kosmologií a rituálů se západním alternativně spirituálním („New Age“) milieu je navíc nezbytné uvážit neredukovatelnou rozmanitost jednotlivých hlasů, přístupů a činitelů.
Bio
Jan Kapusta, Ph.D. je odborným asistentem na Katedře antropologie FF ZČU v Plzni. Zabývá se antropologií náboženství, terénní výzkumy prováděl mj. mezi Mayi v Guatemale. V současnosti se věnuje vzájemnému vztahu indigenních kultur a západní alternativní spirituality (např. indigenizaci a apropriaci, glokalizaci a hybridizaci náboženství či tvorbě globálního spirituálního diskursu). Teoreticky se pohybuje na rozhraní existenciálně fenomenologických a ontologických přístupů v antropologii. Je autorem knihy Oběť pro život: tradice a spiritualita dnešních Mayů (Argo 2020) a řady článků v odborných časopisech, jako jsou Český lid, Anthropos, Journal of Religion in Europe, Religion, State & Society nebo Ethnos.
Abstrakty
Mnohé zdi hlavního města Srbska utváří pomyslnou galerii pouličních velkoplošných maleb: murálů. Práce Ekologie zdí: etnografie bělehradských murálů staví na tezi, že pro porozumění tomuto fenoménu je třeba jít za jeho vizuální a estetickou stránku. A přistupovat k murálům jako ke komplexním entitám utvářejícím a odrážejícím dění v daném městském prostoru i srbské společnosti procházející poválečnými, postsocialistickými a neoliberalizačními proměnami. Metaforou ekologie zdí chce autorka poukázat na skutečnost, že i murály lze nahlížet jako svého druhu organismy, které mají vlastní socio materiální život a agency a jsou úzce provázány s ekosystémem hlavního města a srbské společnosti. Ekologická perspektiva jí umožňuje promýšlet problematiku holisticky jako průsečík jednání a dění, na kterém se podílí zdi a fasády, tvůrci i kolemjdoucí, místní nálady i globální politiky.
***
Afektová teorie zkoumá roli emocí a afektů, tedy osobního a ztělesněného, a představuje výzvu pro kulturní antropologii, kde emoce bývaly tradičně opomíjeny a odsouvány do oblasti psychologie. Jaké limity nám afektivní teorie odhaluje v současném zkoumání a jaké nové možnosti otevírá? Je její adaptace pouhým intelektuálním cvičením, nebo přináší skutečný přínos pro hloubku a rozsah antropologického porozumění? Tento příspěvek se zaměřuje na konceptuální rozsah afektivního obratu v kulturní antropologii a rozebírá tři klíčové vektory, které ukazují, jak může teorie afektu obohatit zkoumání porozumění lidské zkušenosti.
Bio
Jolana Miličičová vystudovala na magisterské úrovni sociální a kulturní antropologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. V současnosti působí jako výzkumná asistentka v rámci mezinárodního projektu CareOrg zaměřujícího se na transnacionální organizaci péče o seniory v Evropě.
***
Marek Hrubý vystudoval bakalářský stupeň kulturní antropologie a filozofie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Studoval filozofii v nizozemském Groningen a zapojil se do pedagogické činnosti v rámci projektu Centrum kritického myšlení. Ve své teoretické kvalifikační práci se zabýval tématem afektu a jeho roli v kulturní antropologii. Poslední rok věnoval cestování, což mu umožnilo získat nové perspektivy a zkušenosti v různých kulturních kontextech.